Střešovický Vojenský Hřbitov

Severovýchodním cípu parku pod Keplerovou ulicí je ve zdi zasazena řada z dobrých kamenných desek. Jedná se o pozůstatek vojenského hřbitova který tu byl zřízen na konci 18. století během josefínských reforem a až do počátku 20. století sloužil především pražskému dělostřeleckému pluku. Nejzajímavější historii má hrob Wenzela Schipky z Blumenfeldu, který za druhé světové války sloužil jako mrtvá schránka pro komunikaci štábního kapitána Václava Morávka (1904 až 1942) ze slavné odbojové skupiny Tří králů a důstojníka německé vojenské vyzvědné služby Paula Thummela (1902 až 1945) který byl zároveň důležitým agentem Československého rozvědky.

V roce 1786 vyšlo nařízení císaře Josefa II., že padlí vojáci se musí pohřbívat za branami města. Na levém břehu Vltavy byl založen – či spíše obnoven – vojenský hřbitov na rozhraní Hradčan a Střešovic, těsně pod hradbami barokního opevnění u desátého bastionu sv. Františka Borgii. Sloužil převážně pro posádku pražského dělostřeleckého pluku. Byl zrušen, podobně jako vojenský hřbitov karlínský, kolem roku 1905.
U paty bastionu se zachovaly náhrobní kameny. Desky jsou zasazené do zdiva bastionu č. XI a spojovací hradební zdi mezi bastiony č. X a XI. Nejhonosnější náhrobek patřil generálovi Wenzelu Schilkemu, rytíři z Blumenfeldu. Jeho erb byl vytesán vzhůru nohama na znamení, že generál byl posledním svého rodu. Také je tu pohřben dělostřelec, matematik generálmajor Josef Jüttner, který na základě trigonometrické sítě vytvořil v roce 1816 první velmi přesný plán Prahy v měřítku 1:4320.
Vinou vandalů zbývá už náhrobků jen pár.
Kamenná hvězdice je společný hrob 28 pruských granátníků zabitých při náhodném výbuchu střeliva 25. srpna 1866, v době okupace Prahy po prohrané bitvě u Hradce Králové.
V hradbách jsou patrny vstupy do hradeb, jedná se o zazděné protiletecké kryty z 2. světové války. Hradbami protéká potok Brusnice (pramenící v Břevnovském klášteře), na kterém byly v době aktivního obranného systému Mariánských hradeb stavědla. Ta regulovala vodní příkop u Písecké brány, kdy se v době nebezpečí otevřela a zatopila obranný příkop.
Bývalý hřbitov nyní plynule přechází v park Maxe van der Stoela. V jeho severnější části je pozoruhodná plastika, pomník Maxe van der Stoela (1924 ve Voorschotenu v Nizozemí – 2011 v Haagu). Jeho autory jsou sochař Dominik Lang a architekt Jakub Červenka.
Pomník je vytvořen z betonu a má podobu horizontálního stínu jednoho ze stromů v parku. Má symbolizovat „dopad jedné schůzky na dějiny Česka.“
1. března 1977 se ministr zahraničí Holandska Max van der Stoel sešel s mluvčím Charty 77 Janem Patočkou (1907 v Turnově – 1977 v Praze). Stal se tak prvním západním politikem, který otevřeně podpořil české disidenty. Schůzka se odehrála v pražském hotelu Intercontinental.

Starý vojenský hřbitov, náhrobky z 18. a 19.století.